Z přírody.

Kol ticho! – Mezi stromy jitro svítá,

co zatím já si v měkkém mechu hovím;

nad mojí hlavou baldachýn se splítá,

kol hravě bzučí včelky

a paprsek se kmitá.

A svěží vánek listím pohrává si

a sráží perly do jemného mechu;

má mysl zírá v přírodní ty krásy

a skrovný, chudý vínek

tu splítat z dětství zdá si.

To dětství rosou! s kvítkem raduje se,

na strmé stráni hlavinku mu zdvihá,

dokud ji vítr dolu nesetřese...

To moje bylo mládí –

jež výš se nepovznese! –

Tu cosi nad mou hlavou smutně dýše...

i zvednu oči – vánek věje listím!

v mé oko zdá se, káplo něco s výše...

je to snad bolu slza?

či krůpěj z blaha říše?