Z ráje manželského.

Chtěl míti ženu k pohodlí

a k podpoře pro stáří bledé;

teď ženu má, jak ona, věř,

jej „svlékat“ žádná nedovede.

„Jsi zlato mé, stkvost, drahokam,

jsi nejdražším mým klenotem.“

„Ó, neříkej mně, že jsem stkvost,

moh’ bys mne ztratit překotem.

Co řekl bys, bych octla se

tak u jiného v „zástavě“?

Hned měl bys po svém klenotu

a po vší se mnou zábavě.“

„Ach, neboj se, můj drahoušku,

však já bych tebe neztratil:

než jen bysi se nadála,

já řádně bych tě „vyplatil“.“

Svou milenku zval slavíčkem

a uved’ ji v svou dvoranu,

však zapomněl, jda z hospody,

že slavík tluče po ránu.