Z rána.

Keř kvete, rosa na něm visí

a padá zvolna v krůpějích.

Den mladý slunce ze sna křísí

a v listech žárem šípů svých

se s krůpějemi v stříbro mísí.

Vstaň, nad ložem ti kanár zpívá,

mně milejší však je tvůj smích!

Vstaň, kyň mu malíčkem, by ztich’,

a zasměj se, má vílo snivá.

Já rád bych viděl, v záři ranné

když stříbrem svítí vlhký list,

čím tobě slunce v oči skane?

Ó, v zraku tvém, jenž tak je čist

a nocí plá jak amethyst...

V tom jistě celé nebe zplane!