Z rána sobě popílím,

Z rána sobě popílím,

stopu snů svých ještě v duši,

dokud slunce nevysuší

rosu z trav,

půjdu zkvetlým obilím.

Ruce vztáhnu na pozdrav

k jeho zlatu, k jeho vůni,

oději se na výsluní

v zlatohlav.

Probuzeným smyslům mým

sytý výdech chlebový

vůně jeho dopoví,

čím ten lán i já se chvím.

V srdci, v mysli bude jas;

až mne přijme zlatý lán,

modlitbu si zašeptám:

„Dej mi jeden plný klas!“