Z ROZUMŮ MISTRA JEHLIČKY.

Teď pořáde jen: „Rodáku náš milý!“

a „Drahý mistře!“... „Ty náš slavíku!“

„V kolébce tebe líbaly už víly!“ –

nu, můj ty Bože, totě cavyků!

Když oba dva jsme ještě kluci byli,

já topil jsem ho jednou v rybníku,

lézt bál se na strom, byl vždy jako shnilý.

A mistr? Nezná přišít knoflíku.