Z ruchu života.

V prostor bezedný

a nepřehledný

střemhlav se řítí

meteor čas.

Noc tvého žití

za ním se plíží –

hlava se níží

a bělí vlas.

A k tvému uchu

denního ruchu

matnou ozvěnou

doráží shon:

lidé se ženou,

tlačí a honí

kde svůdně zvoní

zlaťáků zvon.

Ty ve svém skrytu,

v tvář bolest vrytu,

a v resignaci

šeptem si díš:

V společné práci

o lidstvo bídné,

kdy lásky vlídné

plamen vznítíš?