Z těch nejsem žen, jimž sladká lež je milá,

Z těch nejsem žen, jimž sladká lež je milá,

nad trpkou pravdu vítanější klam.

Než lež, raděj bych bolest přitulila,

lež nechci znát, však bolest dobře znám.

Lež zničí v ráz, co láska budovala,

čím srdce žilo, čím okříval duch,

jak sykot hada zazní v skrytu v sluch,

jak povodeň, jež pevný břeh by vzala,

mně připadá. Ty nepravdy se střež!

Je špinavá a nízká vždy jen lež,

jak číhající zloděj zná jen lest

na místo odvahy, v níž skryta jest

i pravdy síla. Raděj bolest dej.

Lež křiví čest, však žal jen obličej!