Z těch snův, jež v podletí jsem snil...

Z těch snův, jež v podletí jsem snil,

se ani jeden nerozvil...

Vše svadlo mi

a prchlo do neznáma, –

a tu, když patřím kolem,

můj život se mně jeví,

jak byl by mrtvým polem.

Z těch snův, jež v podletí jsem snil,

se ani jeden nerozvil...

I stojím sám

u svojich ideálův,

žal v hloubi nitra cítě,

jak u matčina hrobu

v jeseni siré dítě.

Z těch snův, jež v podletí jsem snil,

se ani jeden nerozvil...

A patřím-li

do dálky široširé

a ptám se, čím mně kyne –:

tu uzřím chladné slunce

a kol něj mraky stinné...