Z ULICE.

V podvečer v ulici, v níž z parku voněl bez,

a plynu žlutý svit na chodníky se schvíval,

já viděl dělníka, jak hladem v dlažbu kles’

a zrakem ztrnulým se do tmy prázdna díval.

Nad tělem ulicí zas život vířil dál,

ve svitu plynovém se stíny chvěly stromů,

a zástup zvědavých nad zmírajícím stál,

až odnesli jej kams’ do vzdáleného domu.

Pak z dvora s nosítky, a strážník přišel též –

šli zvolna ulicí, v níž znělo vozů hřmění,

vír, shon a hovory, ta celá žití lež,

a s hrudí sevřenou já dále šel zas v snění.