Z ulice.

Malé děvce, rozcuchané,

šat – kus hadru, čeho třeba!

„Malý dárek, milostpane,

hlad mám, já si koupím chleba.“

Bílý atlas, šperky, zlato,

žárné oko, slíčné tváře:

„Blázen v bídě šlape bláto,

může-li jeť na kočáře!“

Vpadlé oko, pohled chtivý

a úšklebek v žluté líci:

„Jak kdo může, ať se živí,

líp zde, než-li na ulici.“

Hadry opět, hlas se třese,

v svadlé tváři hříchu čtena:

„Smilujte se, slitujte se,

jsem nešťastná, slepá žena!“