Z ulice.

Jdu ulicí, kde jsem denně,

má paní, vídal Vás,

a srdce mi hlasitě bije

a v duši se dere mráz.

A jako v těch sladkých časech

zde všady známé zřím,

ty domy i stromy i lidi,

jen Vás nikde nevidím.

Hle, nahoře tam ta okna,

oh, jak jsem rád je měl!

Já v slunci i dešti sem chodil.

A pod těmi okny dole

jsem blouznil o štěstí, –

teď, nahoru jak se tak dívám,

div nepláči bolestí!