Z ULICE

Tou rukou plnou mozolů

si kapky setřel potu,

pak změřil zrakem v ulici

šviháků pestrou směsici

a zaklel svoji psotu.

A myslil: „Kdybych bleskům vlád’,

vy hoši zahálčiví, –

aj, pouta, srdce kamenné

bych drtil, jako ramene

teď silou sekám dříví.“