Z ULICE

To všechno ze smutku!

Ty nalíčené ženy,

jež kolem jdou,

v nichž pohled chodce hledá namátkou

tu, která mezi nimi větší ceny –

ty všechny ze smutku jdou na ulici,

v chvat její smísit se s úsměvem na líci

a setkat se tam – S kým?

Tajemství to hoří

ve světle žárovek.

Jít šerem tajemným,

v něj vnořit se, svůj urvat úlovek

pro chvíli jen, pro večer jediný.

A dívčí zrak tak otevřeně sní,

když říká – tajemstvím svým nevinný,

bys prodlel, než se zítřek rozední.

To všechno ze smutku!

Do lidských stád

se hrneš ulicí

a čekáš na ozvuk:

Zda jeden člověk pozdraví tě rád

v té tlačenici v tmu se halící

a zda ti bude dobré noci přát

tak od srdce –

a ne jen ze smutku.