Z VĚKŮ DO VĚKŮ.

Od chyše k chyši

šli poutníci dva tiší,

Václav, Hus.

Zpod dubu pátral stařec slepý:

Kdes jakby stále svištěl meč a cepy,

za obzor stáčel selský vůz.

Jak ženy těhotné se na bok s boku

převalí vzdechy dějin, roků.

Ti poutníci dva tiší

zas půjdou stříbrnou lva říší,

v kraj ztovárněný, obsetý.

A štíhlý stařec s věčna svého nebe

do příštích niter vážně pátrat bude,

zda v Boha věříme a v sebe,

zda srovnáváme s bohatými chudé,

chráníme Slovač, Sudety.