Z vidin šílence. (II.)

Měsíce zář

jak proudy poesie

v kraj, který s nocí stich'

a do par stříbrných

se s tajným klidem lije.

Můj žhavý zrak

tu cosi ve mhách tuší,

jak ruku tajemnou –

a náhle zřím, jak tmou

mi drsná sáhá v duši...