Z VÍDNĚ

Podzim je tu, znuděný, teskný, němý,

chladný jeho dech vane cizím městem,

první listí kaštanů s jemným chřestem dopadá k zemi.

Smutno je zde duši, vztek tají v sobě,

Čecha vztek a člověka marnou pýchu,

unikám pryč z města v ranním tichu daleko k tobě.

Slunéčko plá, vyšlo na okamžiky,

hraje zlatě kol domu tvého zdiva,

zeleň smavá zahrady tvé mi kývá, díky, o díky!