Z VILLY ZASVITNOU OKNA – – –

Z villy zasvitnou okna.

A řeknou mi: „Radosti rodinného krbu;

hedvábnost přátelských schůzek;

popěvky samovaru.“

Budu samoten v noci.

A odpovím: Vzpomínám. Bylo jedno léto,

jedno, jediné léto

a bylo velmi krásné.

Na to zahradní dvířka,

jež potichu otevře bledá dívčí ruka:

Máme teď astry – a ráno

docela bledá mlha

v bledost zulíbá astry.

Leč k deváté, příchodem paniným a slunce,

aniž se nadějem, je tu

opravdu, opravdu jaro.

Sotva vzpomenu, možná,

že kdysi nechodil nazdařbůh jsem tudy.

Odpovím: Často jsem kráčel

v hovoru s vaší paní.

Cíl byl chůzi a řeči.

Co zbylo jara jen tehdy, ještě v září!

Vzpomínám nehořce; vděčím.

Bylo to velmi krásné.

Září samo pak poví –

a z vinic to poví a sladkým zmdlením řekne:

Hony – a pomalu říjen.

Město omládle hlučí.

Všichni zvykáte znovu –

a osmahlí trochu a trochu rozpačití.

Se smíchem venkovským ještě

začínal život v městě.

Řeknu: Přived’ jsem milou.

A byla jak kytice jasných květů polních,

smála se, voněla bezem,

pšeničnou vůní takže.

Pyšně jsem se s ní vodil.

A smála se vesele syrovým světlům

svítilen na promenádách.

Bylo to velmi krásné.

Potom zabučí stáda:

Jsou nyní pastviny jakby vděčné za to,

že se již dočkaly září.

Ptáci, hotovi k letu:

kterak dočkati, kterak?

Uletět! Vydat se s rodinou a rodem

na svatby o velkých svátcích!

Jaká je změna krásná!

Bledá ruka, již neznám,

zavřela dvířka a do temnoty vzdychla:

To je už docela s bohem. –

– S bohem –, odpovím mírně.

– Rozuměls? – Ano, ano. –

Ve ville svítí – a jako v udivení

zaskřípne rezavý zámek:

– Bylo to velmi krásné.

Světlo s hůry mě vzruší.

Vzhlédnu – a v údivu vztáhnu ruku: Hvězdy!

Zapomněl jsem na vás? – Řeknou:

Jak, ty chtěl bys k nám vzhůru?

Povím: Ne, to jen maní

ruka tak míří. Já nechtěl, leč se dívat. –

Zmlknou, nevzpomenou již.

Bude to tolik krásné.

Echo, zpozděné, řekne:

– A byla jak kytice jasných květů polních.

Kdo že, kdo že to pravil?

– Běda! –, zašepce ticho.

Já snad odepřu hlavou.

Snad –. Ale jistě pak zahledím se vděčně

do vinic, do zahrad, k lesům.

Bude to tolik krásné.