Z violek. (2.)

Útěcho sladká! Všady že duši

andílek strážný provází,

s úsměvem na rtu těkáme v polích,

procházíme se nad srází...

Buďme svým touhám andělem strážným,

ať se nám třpytí nevinnou,

s úsměvem na rtech projdeme žitím,

nad vášní smrtnou hlubinou.