Z violek. (7.)

Azurem nebes obláčky táhly

bílé jak křídlo anděla,

po mezi, stezkách, tajemným dechem

mateří douška voněla.

U cesty jabloň šuměla tiše,

cvrčkové pěli ze žita –

kdož by ten půvab vycítil zcela!

kdož by ho užil do syta! –