Z vojenčiny.

Též já rytíř bez bázně a hany

od vojenské jsem obrany –

a proto dnes si práci beru,

o slavném bych militéru,

co vše u něho jsem prožil –

skoro celou zpověď složil.

Nebudu snad vyprávěti,

jak Rubešův „Kalina“,

o nějaké patálii

u Lipska neb Kolína!

Či snad něco o útěku,

o dešti neb o mostech!

Znáte mne, že nelibuju

sobě nikdy v hloupostech.

Z kasáren vám něco málo

povím, co se stalo: –

Náš generál měl milenku –

jíž velmi zbožňoval,

a jedenkrát ji ekipáž

přeskvostnou daroval.

I psala mu pak navzajem,

kterak jí překvapil,

a že by ráda vyjela –

„manévr“ kdyby byl,

že prý to velmi má ráda,

když vojenská je „paráda“.

A jí k vůli pan generál

hned divisi ten rozkaz dal:

„Že na zřeteli zdar a znik

armády má vždy panovník,

slušno se cvičit napořád,

by duch vojenský nekles snad –

a proto na zítřejší den

„manévr“ stanoven.

Tož půl osmé jak udeří,

ať všecičko je ze dveří,

a celá moje „divise“

na noze. –

Nechť sestavená k „trefě“ dvojí,

s odznakem na čepici,

tam na vrchu u mlýna stojí,

„frontou“ proti vesnici.

Na „flíglu“ pak dělostřelci –

malí – velcí.

Jízda v „intervally“ musí,

a že mnoho se nezkusí,

an v deset hodin jdeme domů,

podotýkám k tomu:

„brodsoky“ že tento den

nesmí ven –

ať si zvyká vojín býti

chvíli bez jídla a pití –

proto na čas krátký jen

„manévr“ je obmezen!“

Tak zněl rozkaz na divisi

v naší slavné armádě;

poněkud však zkráceněji

došel níže k brigádě:

„Zítra o půl sedmé ráno

ve „kolony formováno“

za vrchem ať všecko stojí

bez „brodsoku“ v šiku k bojí.

Markytány nechci zřít,

chvíli může každý být

bez jídla a nápoje,

proto také oboje

zítra ráno

zakázáno.“

K regementu když to přijít mělo,

tak to znělo:

„Zítra ráno v šesté půl

každý ať se hnul –

v pravo k „marši“ ať mi vhod

„kolona“ je na pochod

bez „brodsoku“ připravena.

Též buď vůle oznámena

vrchního vám velitele,

že po cvičení to celé

zítřejšího za rána

nesmí zřít markytána,

také nesmí dovoleno být

jídlo v kapse s sebou mít!“

V pěknějším však ještě tónu

došlo to k „patalionu“:

„Zítra ráno o půl páté

na pochod se dáte,

„brodsok“ doma zanecháte.

Některý-li, chlapi, z vás

do kapes cos nacpe zas,

ten bude dán bez protestů

na osm dní do arestu.

Páni oficíři hleďtež k tomu,

nebo – u sta hromů!

Pan adjutant na koni

markytány ať honí –

nechť je všecky rozpráší

neb rozdupá na kaši!“

Pakli u „patalionu“

v takém tónu

zní to, že až hrom jen bije,

což teprv u „kumpanije“.

„Zítra ráno o půl čtvrté

všecko ať je na místě,

kdo mi s sebou „brodsok“ vezme,

s tím zatočím nečistě;

u koho však „butelku“

uvidím na kořalku,

do arestu ne-li víc

půjde nejmíň na měsíc.

Adjutantům rozkaz dán,

aby každý markytán

na kaši byl rozsekán!“ –

Jiných ale hluků

nadělají v cuku

páni „fíři“, „kaprálové“,

tam to asi takto slove:

„Zítra o hodině třetí

každý do „cuku“ ať letí,

proto ve dvě hezky chutě

opustíte kutě –

„frajtři“ nechť dohlíží k tomu,

nebo – tisíc hromů!

Všecko ať je pěkně čisto,

neboť jisto,

že se každý napálí,

maje flíček dost malý;

přijde pro svou nedbalost

na celý rok na pevnost.

Žádný ať se neodváží

nacpat do kapes „menáži“,

doma jezte si, co máte,

s sebou nic – sic uhlídáte:

ne „pardon“ – ne „alifer“.

„Abtreten!“ a do „cimer“!

Za uchem se vojín každý,

co tu zkusí,

škrábat musí;

na „aus“ chtěl vést svojí Lízu,

teď „pucovat“ musí „břízu“;

že to ale pro zdar, znik

vojska velí panovník,

musí zanechati spolek

hezkých holek.

V noci sotva jedna zní,

„frajtr“ už se prohání:

„Vzhůru! Auf! auf!“ provolává,

a vše vstává.

„Je to tůra,“ vzdychá mnohý:

„sotva den, a už na nohy,

a to pro nic nicoucí!“

zabručí si ve vousy.

Snídaně se rychle chápe,

komisárek ukrojí,

a k němu se dobrá duše

s trochou vody spokojí.

Pan „fír“ na posteli volá:

„Kde je který? – Hola! hola!

Hezky z čerstva do roboty,

ciďte šaty, ciďte boty,

do parády knoflíky,

břízu, věci všeliky.

Jeden pro kávu ať rychle,

druhý pro rohlíček letí –

a pak některý ať zbudí

mne asi tak o půl třetí.“

Však u „šéfa“ „kumpanije“

hrom zas bije.

„Hrome, čtyry – kde je Jean?

zlořečený tulipán!

Lotře, u všech všudy čertů,

hni se, pravím beze žertu.

Přines kávu, koňak již,

a pak ještě zabalíš

na cestu mi na mou víru

pečeně kus do papíru!

Bůh ví, kdy přijdeme zpět,

nechci v poli hladovět.“

Velitel „patalionu“

ve hlasitém zívá tónu:

„Pět hodin – o vem to ďas!

Právě čas!

Fricku! Kůň můj osedlán?

Dobrá! – Do sedla mi dán

budiž notný šunky kus

a pak ještě zkus,

na revolver do kabely

láhev vína nevejde-li –

sychravé an dnešní ráno,

budiž o to postaráno!“

Komandant pak „regementu“

volá: „Tisíc elementů –

teplá ať mi snídaně

přinese se z kuchyně –

šesté půl teprve bilo –

to mi milo –

přines mi vše k posteli!“

sluhovi tak povelí.

„Brigadní“ však velitel

za to měl

tak jak „divisionér“,

že to pražádný malér,

a že neztracena hlava,

po sedmé-li vstává.

Oba dobře posnídají

a pak vajíčko si dají,

aby v každém ve čase

byli dobrém při hlase.

Pak se takto připraveni

všichni pustí do cvičení –

milce jenerála vhod

vydají se na pochod.

Baronka v své ekipáži

„excellenc“ úsměvem blaží,

a on na svém oři

láskou hoří;

k vozu dá se

a již ptá se:

„Jak se vám to líbí, milé dítě?“

Ona na to: „Znamenitě!“

„Všichni statně drželi se,

až věru co diviti se!“

„Ano, statečný to lid!“

slyšet pana jenerála dít,

a hned brigádníku na to

praví takto:

„Řekněte těm lidem jen,

že jsem velmi spokojen

dnešní den.

Výborně se všecko dálo,

a že levý trochu málo

„patalion“ zabočil,

adjutant jen vinen byl.

Je to národ statných synků!

Zítra je den odpočinku!“

Tak jenerál o tom děl.

Brigádní pak rozkaz zněl:

„Dosti slušně vše se dálo,

jen se excellenci zdálo,

na levém že „křídle“ ale

vybočeno nenadále –

proto pro budoucí čas

nerad bych to viděl zas!“

U „regementu“ pak na to

slyšet bylo slova tato:

„U některých pluků – žel,

velkou netečnost jsem zřel,

zvláště křídle na levém

vše ve zmatku takovém,

že to celou brigádu

mohlo uvést ze řádu.

Nemám chutě toto víc

„excellencí“ dát si říc’;

proto kladu na duši,

by jak patří a sluší

všichni páni velitelé

řádně, cele

ku pořádku hleděli,

by se zmatky neděly –

by nebyl „regement“ náš

na světě jen pro „blamáž“.“

Avšak ještě horší tón

zněl pak pro „patalion“:

„Toť je pravý škandál, hrůza!

Smáti se nám musí luza –

jaký zmatek tu se děje,

excellenc se nám vysměje;

proto zítra hned,

jak by smet,

ať je den neb není,

z rána na cvičení –

as na čtyry hodiny,

scházet nesmí jediný.

Tisíc aby do vás hromů,

nechcete-li v dobrém tomu,

s vámi zatočit jak, víme,

po zlém vás to naučíme!“

Jinak ale zlost vylije

velitel si kumpanije:

„Hrom si do vás, hloupí voli!

ať je to z vás kterýkoli,

mám já z toho cos,

dostanu-li nos

pak od pana jenerála?

Ta věc by tak za to stála!

Každý z vás jak hloupý Jirka –

odpůldne je exercirka

na dvoře a „sakumpak“.

Já vám myslím vytřu zrak!

Kdo dost málo chybí dnes,

přijde do želez.“

A což teprv v „cuku“ „fír“

zuří jako divý výr!

Trulantů a volů, oslů

nadá nám a božích poslů

svolá hlavy na naše,

tak že ani kamaše –

věc to jistá,

na nás čistá

nezůstane bez nadávky!

„Execírka? – chyba lávky!

execírka žádná není,

pro vás bude to dnes dření;

v jednu začnem hodinu

a pak chvíli jedinu

„rut“ vám nedám, darebáci,

ať zkusíte notnou práci!

Aby do vás látro hromů!

„Abtreten!“ – teď jděte domů!“

O hladu a žízni v dření svém

škrábe se zas mnohý za uchem,

a jeden po druhém se ztrácí –

ubožáci!

V dáli kolovrátek slyšet znít:

„Jaká rozkoš vojákem je být!“