Za Antonínem Chittussim. (III.)

Spi, hrdá duše, třeba nedopsal’s všecky ty sloky své básně,

darmo jsi nežil, v boji a trudu žil jsi přec plně a krásně!

Vše ostré hrany, kterými zdrány Tvé duše magické struny,

čas otře a zkruší, nám zbude v duši Tvá snaha a Tvůj povzlet slunný,

Ty žíti budeš v krajin svých světle, v azuru nebes i nachu,

tam v krásy zřídlo koupáš své křídlo, jsi volný! – Jen pouto je v prachu.