Za deště.

Prší!

První kapka jako žertem,

druhá jako slzička,

a než deset napočítáš,

skropena je stezička.

Prší!

Na listnaté střechy stromů

na sta kapek dopadá –

jak se zase zazelená

louka, les i zahrada!

Prší!

S brašny sice hustě kape,

ale cíl můj blízek již,

skrze nitky deště vlídně

prokukuje naše chýž.

Prší!

Jak jsou vlídny tvoje došky,

chaloupko ty do šeda!

Ať si prší, srdce mé si

v tobě slunce vyhledá.

Prší!

Svítí mi tam v sladkých očích

matky, ženy, dítěte!

Ať si prší! Jen když vy mně,

hvězdičky mé, planete!