ZA DEŠTIVÉHO PODZIMKU.

Už tři dny drobný deštík padá...

ne, neprší, mží zlehka jen...

A jednotvárná kapek řada

ti nudně šumí do oken.

A mlha v kotouče se skládá,

vše stejno ti... mdle hledíš ven...

naivní jakous píseň spřádá

tvůj mozek si. Jsi unaven.

Vše lhostejno ti, že bys asi

tak s lehkým srdcem, ironicky

se v světa radost smál a zlo,

a hleděl bouřné na zápasy

a na krvavý osud lidský

jak na obvyklé divadlo...