Za dnův našich každý v nemotoru

By František Sušil

Za dnův našich každý v nemotoru

Kleje na své přezlé na losy,

O praprávech světa klábosí

Pořáde jsa s nebem na zlém sporu.

Přepodivně v jedovatém vzdoru

Každý svobodou se honosí,

Od Boha jí více neprosí,

Chtě ji míť jen vášněm za podporu.

Svobodu si oni duší podlou

(Chtíc jí užiť jenom v pohodu)

Učinili pomyslovou modlou.

Tobě však buď svoboda jen mostem,

By se zbavil hříšných návodů,

A bys vnikal spíše ke všem cnostem.