Za dob našich k mudrctví se hlásí

Za dob našich k mudrctví se hlásí

Mnohý leda nezasvěcenec,

Chtěje slynouť jako zvýšenec

A jak tvorce všesvětové spásy.

V nitru svém zlé jenom chová ďásy,

Jimž se v službu vydal robenec,

Moudrosti předc vzíť mní kvítenec

Od bohyně nadhvězdové krásy.

Bohyně však tato cudna jesti,

Mrzkost jsou jí lidé prostopášní,

A ctnost jen v chrám její dráhu klestí.

Ty, než moudrosti se pozasvětíš,

Vyžeň z nitra modly všech zlých vášní,

Tak vnitř chrámu čírou moudrost střetíš.