ZA HAVLÍČKEM!

Spasitel jednou za věk vždy se rodí,

je milník, ukazatel pravých cest,

směr pravý označuje v proudu lodi

jak ze souhvězdí nebes jedna z hvězd!

Jest opovržen v života zde shonu,

kamení proti němu zvedá rod,

hlas jeho zní jak na poplach hlas zvonu

v půlnoci obyvatel do dřímot.

Jak na poušti on novinu svou káže

a zvěstuje své evangelium;

křik jeho burcuje, hlas noční stráže:

opustit lože, konec vašim snům!

Však jeho úděl pro vždycky je stejný,

být nepochopen, zášť a nevíra,

být za znamení – neb jest neochvějný! –

jemužto obecně se odpírá.

A posléz žalář, kříž neb šibenice!

po nich pak teprv sláva vzkříšení,

když náhle, jak by ducha zřítelnice

se otevřely – porozumění! –

Ty sám, z nich jeden, stejný’s osud prožil!

dnes jméno tvé však rodu za heslo,

nám nový život proudí z něho do žil

a ke svobodě ducha povzneslo.

Lesk jména tvého jako posvěcení

dnes leží na nás, vyvolený lid,

zem naše, ta je země zaslíbení

a národ práv, v ní kralovat a žít!...