Za horama.

By Jan Václav Tůma

Smutno je mi, zle se mám,

že jsem na tom světě sám,

bez přítele, bez milenky,

beze slova, bez myšlénky,

s bolestí svou sám a sám,

smutno je mi, zle se mám.

Horo, horo vysoká,

a ta bolesť hluboká,

loučil jsem se, třikrát vrátil,

jakbych tu byl jmění stratil,

a ta bolesť hluboká,

jak ta hora vysoká.

Má panenka veselá

za tu horu letěla,

k jihu jako tažné ptáče,

a mé srdce zimou pláče,

a ta láska zemřela, –

má panenka veselá!