ZA HORAMI, ZA DOLY...

Za horami, za doly,

pod břízami, topoli

dřímá hlava vedle hlavy,

co bolelo, nebolí.

Tisíc očí pohaslých

zahrabáno v tisíc rýh,

tisíc mozků nemyslivých,

tisíc rtů, a každý tich.

Křížek travou prosvítá,

jména na něm umyta;

ztratila se, zem ji vpila,

krátká mladost nežitá.

Kvetou hroby, zpívá ptač,

bába houpá kolébač,

v srdci jejím kletba sedí,

skuhrá tiše: proč a nač!