Za horou.

By Jaroslav Martinec

Za horou dřímá mladý den

zahalen v purpurovém havu.

Na víčkách dlí mu růžný sen

a červánky věnčí mu hlavu. –

Za horou den se probudil,

když slunce nad výšinou plálo;

a rděl se dlouho mladý den,

že se mu o slunci zdálo!