ZA HROB.

Z těl mrtvých pěvců vyrůstají révy,

na kterých velké, vzácné hrozny zrají,

tak mrtvých srdcí nedoznělé zpěvy

v ohnivém vínu v novém lesku plají.

Pak dav je vlije zlatých do pohárů

a v třeštění se dá tím kouzlem vína.

Tak básně účinkují v jiném tvaru.

Však jako na básníka, zapomíná

ten dav na révy suché větve tmavé,

jež na zdi staré v šeru parku kdesi

vždy prolévají velké slzy žhavé,

co mráz svůj chladný závoj na ně věsí.

A já bych přál si, aby z mého těla

těm hloupým davům trní vyrůstalo,

neb alespoň jen hrozny trpké zcela,

v kterých by víno nikdy nedozrálo.