Za hrobem Racheliným cesta stoupá,

Za hrobem Racheliným cesta stoupá,

směs bílých zdí, chrám šerý, tvrze duchů,

na vrchu strmém v čistém volném vzduchu

a v bledé záři večera se koupá.

Strom za stromem se v klínu zahrad houpá,

a vítr, metla Východního puchu,

vždy svěžím jest a pilným v stálém ruchu,

že všecku špínu Orientu sloupá.

Toť Betlehem, jak v kráse čisté, ladné

všem lidem dobré vůle v myslích tane;

i ženy jeho sličné jsou a vnadné,

zrak jiskrný se blýská z podobočí

a zvědavě se za povozem točí –

nad šerým chrámem večernice plane.