ZA HUMNY.

Za humny cesty tiché,

kde šumí topoly

a housat žlutých krása

se v trávě batolí,

kde první motýl vzlétá

a voní první květ,

kde mizí mladá leta,

jak ptáci v šírý svět!

Tam první láska liché

své sítě zapřádá,

když jabloň květ svůj střásá,

jenž v kolej zapadá,

stisk ruky, políbení

se přes plot vymění,

a v touze, v sladkém chvění

se líce rumění.

A za ztichlými humny

si odpočine kmet

a duše pohled dumný

v své mládí vrací zpět,

tu život před ním leží,

jak šírá rovina,

kde v dálce mračna běží,

a soumrak začíná.