Za hvězdné noci.

Noc dlouhá a hluboká, zimní,

a na nebi září sta hvězd,

má země, ty nešťastná, zdřímni,

vše zapomeň, co musíš nést!

Ty rány, tu hanbu, ty hřeby

a rouhání horší těch ran,

co trnů pálí tě v lebi,

co krve vpil český ten lán!

Snad ve snu se bude ti zdáti,

že úsměv ti po tváři šleh’,

jak slyšela’s ze zdálí váti

zas jarní a hojivý dech.

A země má k nebi se dívá,

jež modré a hvězdnaté tak –

jak prapor nad hlavou splývá

ten hvězdný, ten svobody znak...