Za jitra.

Kdo rád má jitro veselé,

putuj vstříc slunci v máji;

v lese je jako v kostele,

větříček dříme v háji

a slavík ještě ve snu dlí,

nežli se potok pomodlí

ranní zpěv o svém ráji.

Celý svět velká síně jest,

jež krásy své a zboží

co božské cti a slávy zvěst

před zrak tvůj porozloží:

a violka i sněženka

a les i jasná jitřenka

jsou svědky lásky Boží.

A jako píseň milosti

jde srdcem tiché znění

a po vší duši rozhostí

se zbožné rozechvění,

a čím se srdce rozplývá,

a čím duch mile okřívá,

zní v zvučném rozepění.

Tu náhle v houští ozve se

písnička usedavá,

zpěv slavíka to po lese

a vůkol vše již vstává:

a východ v zlaté záplavě

souhlasí v boží oslavě:

„Buď Bohu čest a sláva!“