Za Jos. V. Fričem.

Když mužů nejvíc třeba nám,

Tys odešel – vlasť opustil...

Bys reakce tmu nezřel víc,

snad ve tmu hrobu Jsi se skryl?...

A přítel jako nepřítel

svůj soud o Tobě vyslovil:

„Byl mužem sice statečným,

však příliš ideálním byl.“ – – –

Moh’s v teplém sedět úřadě

a blaho míti za podíl,

žít v pohodlí a zbohatnout,

snad řád i získat – mnohých cíl...

Tys ale vším tím pohrdl

a vlasti život zasvětil,

a trpěl, strádal, pracoval,

by národ český šťasten byl.

Tys za svobodu krvácel

a jako lev se chrabře bil

za volnosť vlasti, národa

bys práva svatá obhájil.

Nač s nadšením však bojovat,

nač trpět, velký hledat cíl?

když s příhanou pak řekne se:

„On příliš ideálním byl!“

Proč nestal Jsi se šosákem,

na vlastní prospěch nemyslil?

cit nezapřel, česť neprodal

a v bláto nestrh’, co Jsi ctil?

Tak Jsi si místo titulů

korunu z trní vydobyl,

co chudý zemřels literát,

žes „příliš ideálním“ byl...