ZA JULIEM ZEYEREM

Jenž opředl jsi svatý Vyšehrad

nádherným kouzlem světlých vidin Svých,

v nichž k nesmrtelnému se životu

v Tvých bohatýrských zpěvech budily

vznešených bájí velké postavy –

sám naposledy, světlý bohatýr,

Jsi k posvátnému Vyšehradu spěl

v smutečních zvonů dumném hlaholu...

A uvítal Tě starý Vyšehrad

v bolesti němé, očekával Tě

jak vítěze, jenž z boje vrací se

pokrytý slávou, s laurem na skráni –

tak vítěz jde, leč k smrti unaven

i štít i meč i přílbu odkládá

a hlavu sklání, aby ve spánku

klid věčný našel... Na konci Tvých dnů,

když k posvěceným skráním pěvcovým

Smrt sklonila se němým polibkem,

jímž v nesmrtelnost uvítala Tě,

v zem uložili Tebe posvátnou –

a Ty Jsi zašel tich a mlčící

ze rmutu života ve světlou říš

Svých vidin zářících a světlých snů,

jež kdy Jsi opřed kouzlem veršů Svých

Tak ze života, kde’s byl bludný host,

Jsi slávou pokrytý se navrátil

v kruh světlý oněch, kteří mrtví jsou,

a přece žíti budou na věky,

ve světlou říši tu, kam často se

u vytržení upíral Tvůj zrak

a kde jsi vídal stíny zářící

a světlé zjevy, jimžto nad čelem

plá hvězdný jas a kteréž v duši Tvé

tak žily a dál budou v básních Tvých

žít na věky v té záři, setkané

z paprsků hvězd a svitu měsíce,

jimž sestrou byla Poesie Tvá.

Skráň snivá, v nížto tiše vykvetly

ty luzné báje nevadnoucích krás,

v prach rozpadne se v klíně hřbitova,

však co kdy žilo v srdci, snění Tvém,

žít bude dál a do všech příštích dob

nad hesla dne i rmuty života

i nad zápasy bojujících stran

zářivě bude pláti budoucím,

jak do života zlatou vzpomínkou

čarovná svítí z dětství pohádka...

A od posvátných Vyšehradu stěn

vždy mezi těmi, kteří mrtvi jsou

a žijí dál, za nocí měsíčních,

když usne zem a nad ní v objetí

jde Krása a jde Láska, sestry dvě,

z nichž každá srdce lidí odmyká

snům hvězdným –: i Tvůj vždycky poznovu

zpěv slyšeti tam bude vznešený!

A báje ty, jež Tobě šeptala

Tvá poesie hvězdná, znovu vždy

žít nesmrtelným budou životem

a těšit všude tam, kde nezavrou

svých srdcí Kráse, jež jak přelud bílý

v objetí Lásky k srdcím těm se schýlí...