ZA KRÁLE A VLASŤ...

ZA krále a vlasť

zabili tě kdes –

nevrátíš se již,

synku, v rodnou ves.

Za pravdu, či klam,

což pak já to znám –

bitvu vyhráli,

zabili tě tam.

Novou mají zem,

nový slavný čin,

a tak v hrobě spí

zabitý můj syn.

Zdali vzpomenul’s

na nás, než jsi pad’?

teď teprv bych řek’,

jak jsem tě měl rád.

Kněz náš Te deum

zpíval v onen den

a já zpíval též,

na tě myslil jen.

A v tom, Bůh to ví,

zjev ten nemoh’ lhát,

spatřil jsem tě tam

u oltáře stát.

Jak jste stávali,

chlapci k páru pár,

a já těšil se,

až kdys budu stár.

A jak zněl ten zpěv,

v tlupě dětských hlav

viděl jsem, jak stál’s

jarý, silný, zdráv!

A mně zjevil se,

– Bůh nám krále chraň!

krvavý ten hrob,

kde jsi padl zaň.