ZA KVĚTINAMI.

Květy, ó svadly jste, svadly,

není ach, není vás víc,

do očí slze mi padly,

v sežloutlou tváři i líc.

Skonejšen ve svém já smutku

posledně na vás dnes zřím,

že jste vy přece to vskutku,

to teď již sotva věřím.

Barvy a odstíny vůně

svadnuly jako ty mé sny,

pro vás má duše jen stůně,

přeje si lepší zas dny.

Škoda vás, květiny něžné,

rozvěje sem tam vás vír,

lilie naleznou sněžné,

však zda já najdu svůj mír?