Za letních večerů.

Za letních večerů bloudím rád v polích,

v kvetoucí přírodě načerpat sil,

z lidského tržiště, z města zdí holých

uniknout a sníti několik chvil.

Z lesíka toužebná slavičí píseň

souzvučně hlaholí ve mroucí ruch,

s člověka padá i vášeň i tíseň

a v hlavě zavíří směsice tuch.

Ve trávě milenci tulí se k sobě,

cvrčkové zpívají svatební sbor,

v nevlídné cihelně zakviklo robě,

měsíček vylézá stydlivě z hor.

Na blízku obrysy komínů, šachet,

jak divné příšery ze šera ční.

A zdá se, v mořích kdes, že plno plachet

a zpěvy hřímají revoluční...