ZA LODÍ.

Vše ve tmách už, co mělo srdcem chvíti,

co mělo dáti cévám nápoje,

a závoj duše chladný průvan cítí,

jenž prošel, slídě, prázdné pokoje.

Či zbylo víc? Kouř z uplynulé lodě,

a vody zvěst, že lod je v daleku,

tam za korály kdesi na svobodě,

jen tento kouř se lísá k člověku...

Jen ve snu chví se barva krásné vlajky,

jak ztrácela se do snivosti let...

Mdlým hlasem skončen příběh smutné bajky,

lod věčná pryč a kouř se vrací zpět...