Za lodí s vlajkou Francie.

Nuž plavci, každý veslo v dlaň,

kol zuří bouře jako saň,

zahalen obzor celý tmou

a vlny mocně výš se dmou,

zběsile moře ječí, řve,

na život smrt se s vámi rve.

Na břehu v dáli rodná chýš,

v ní lože prosté, stůl a kříž,

v okénku žena zvedá zrak,

na moři hledá lodě vrak,

před chýší dětí vašich tlum

zří s tichou prosbou k nebesům.

Důvěřuj každý v osud svůj,

do víru statně zavesluj,

rozmachem smělým loď žeň v před,

upřený v blesky maje hled,

rozmachem smělým loď žeň dál,

byť marným boj se s živlem zdál.

A vlna veslo i když v půl

rozlomí jako slabou hůl,

buď každý bázně, strachu prost,

vždyť máte vesel nových dost,

ba i když v moře smeten druh,

odvážných plavců je tu kruh.

Stožáru světlo dokud plá,

jak třeba hvězda malá mdlá,

dokavad jeho bledý jas

vám divý vítr neuhas',

s nadějí k cíli zřete jen,

že zjeví břeh se v jasný den.