ZA MATKOU. (IV.)

To cizí vědomí, že byla – a již není!

Ty cizí, podivné, jež potom přišly, dni!

To spěšné, surové jak, rakve přibíjení

tam zdola – ach... Až pak – ó Bože!

To hudby náhlé, táhlé zaznění!

Ach, to Ji proti vůli z domu vynášeli,

to mi Ji vynášeli – ! – jaké loučení! –

na cestu, jíž se nikdy nenadála,

na cestu krátkou – a přec poslední!