ZA MATKOU. (VI.)

Než já s tou Minulostí srost’!

Srost’ právě tak, jak srost’ jsem s Matkou svou –

jeť právě Matka naše Minulost.

Bez té se necítím k své Metě silným dosti,

bez té můj Život nemá Budoucnosti!

Můj Osud životní – toť Tradice:

Tragická duše antinomie

mezi tím, co by mohla a co chce

a mezi tím, co musí a co chce –

tragická závislost a lpění na Matce!

Být příliš poután Hmotou, Minulostí,

být příliš poután Matkou, Minulostí,

tak nebýt nikdy k Dílu svoboden!

Jsem člověk světla – kol mne temnota,

jsem člověk lásky – kol mne samota. –

Zapadlo Slunce – kdo mi vrátí Den?