ZA MĚSTEM.

Ó hranice města, myšlenek zřídla.

Poslední domy velkoměsta.

Stotisíc radostných zákmitů do duše vniká.

Rozpjal vítr svá bouřlivá křídla,

uchopil plochy barevných draků,

čtyřhranných, špičatých, papírových,

do vzduchu zdvih.

Na režné niti upoutané

sovy a psaníčka,

šipky a draky

vnesl je v mraky

kam míří zraky

hochů, s klubkem v rukách.

Truchlivě bledne strniště.

Několik paží hrabe díry.

(Myši a krtci uprchněte.)

Létadla vesele objímá vítr,

který k nám severní vyslal pól,

na cestě dotkl se ruských plání,

moskevských věží, kostelů, hradů,

bařin a vesnic a měst.

Sportovní hříště:

přes ohradu

nadšený potlesk a „Góóóól“

z tisíců hrdel zní.

Bez ustání

padají rány

z nějaké střelnice.

K předměstí létnou lesklé vrány

z předměstské vesnice.

Spirály zvuku vysílají hrany.

Myšlenky mám na holku perversní.

Než přijde mráz,

jenž zničí v ráz,

poslední stopy zeleně,

sem půjdu s ní

a v strništi jetele

nám říjen ustele.

Myšlenek konec.

K městu zpět.

Hradební zdi tvoří moderní kresbu.

Na hradbách děti honí motýly,

pod hradbou mloky.

Střelnice,

houpačky,

pernikářská bouda.