ZA MLADOSTÍ. (II.)

My nové řády v myslích počli snovat,

společnost vést zas novou na dráhu,

my celým světem chtěli pohybovat

a mladosti meč vrhli na váhu –

jak pyšný Brennus. A co převáží jej?

Království slavná zdali těžší jsou?

My řekli duchu: dobývej a spíjej,

bij vtipem, hněvem, bij i sotissou.

A bouřili jsme celou řadu roků,

nic nebylo nám svato na zemi.

A posléz dozněl ohlas našich kroků,

svraštělé rety brzo oněmí.

Co zbylo z toho, co jsme potírali,

a výsledek kde naší práce je?

Jen pro Charona zbyl nám peníz malý,

jenž přejde s námi Styxu peřeje.