ZA MLHY.

Zřím v mlhu oknem nad svým psacím stolem,

v to moře šedé rozlité kol kolem.

Dým z komínů se vznáší nade střechy

jak lidských běd a strastí plané vzdechy.

A Petřín podobá se jenom mraku,

jenž ztemnělý zří dumně k mému zraku.

A palác barokní, v tom šedém chladu,

svých váz a ornamentů ztratil vnadu

a řada římských figur na terase

sní snem tam hrobovým v tom zimním čase...

Nad Prahou dole mlha nekonečná,

nad zemí spící zima, zima věčná,

a chceš-li uzřít slunce v plném jase,

své oči zamhuř, básníku, v tom čase...