ZA MNOU A KOLEM MNE...

Tak nikdo nešel, to jsem jist,

lijákem vzteku, zloby, lání,

jak já šel českým žitím tím.

Neb otrok každý hněvem zlým

se rozkatí, když z nenadání

tvor volný se mu v obzor vžene.

Však případ můj se hlubším stal.

Na všecko se zde zapomene:

smích odpustí ti, nenávist

i rány sotva zacelené – –

však neodpustí pohrdání...

A já jsem jimi pohrdal.