Za mořem. (III.)

By Václav Antonín Crha

Ve přístavu Neapolském,

živo dnes a lid se hemží,

neznal Vesuv toto ruchu,

pokud Vlach nekupčil s Temží.

Co však zná se s Albionem,

schudl srdcem, podstať celá

jest jen nedopalek síly,

jíž se římská ňadra chvěla.

Bratry z jižních pasů vleče

k Niagaře prostopášně,

krví jich mu révy rdí se,

vavřín mzdou mu této vášně.

Třístežňová loď dnes má se

na pouť zaatlantskou bráti,

žel však, že sta obětí se

s ní víc nazpět nenavrátí!

Větry dují od východu,

nedočkavě tůň se vlní,

zvědavými Neapolci

přímoří se stále plní.

Krkavců roj hladov krouží

nad lodí, nad mouřeníny:

tušiť, že loď v bezpečnou smrt

od Atlasu nese syny.

Na lodi pak třistežňové

v bílých plachet šedém stínu,

vzhůru k černým dravcům zírá

nejmladší všech mouřenínů.

Z hloubi vzdech si po svobodě,

kéž by směl jít za krkavcem:

svobodným by zase stal se,

volným v modrém vzduchu plavcem.

S bolnou duší, teskným okem

za krkavci dvěma zírá,

jak každý svá volná křídla

na přístavem rozprostírá.

Nad přístavem výš a výše

paláce ční na výsluní,

jak labuti vzhlížejí se

v zrcadelné mořské tůni.

Z paláců pak hrdé panstvo

v rozkoši se k moři dívá:

mnohá dívka něžnou rukou

na shledanou k moři kývá.

Krkavců dvé, černých ptáčat,

nad paláce zaletělo,

mouřenína matné oko

sotva jich již v dáli zřelo.

Jak dva body v jasné dáli,

ještě jich posledně shledl, –

aj, mladíče, proč se chvěješ?

Proč jsi mi tak náhle zbledl?

Není to dvé černých ptáčat,

dvě to očí jískrnaté,

s nimiž potkaly se nyní

mouřenína zraky vzňaté.

Z jiskrných těch černých očí

divoký žár lásky sálá:

v mouřenínu, na němž tkví teď,

vzplane láska neskonalá.

A zas bělostnou svou rukou

kyne dívka mladíkovi:

on jí zaslal lásky povzdech,

ať ho dívce větřík poví.

V tom, slyš, výstřel ve přístavu,

na lodi se opakuje, –

k pozdravu se sklonil prápor, –

loď se hnula – dále pluje.

Mladík rukou dívce kyne,

kyne šátkem dívka žhavá,

z ňader, touhou výš se dmoucích,

povzdech Vlašky „s Bohem“ dává.

Žhavá dcera Neapole

za mladíkem s láskou zírá, – –

s mladíkem však za moře se

otrokářská loď ubírá.