Za mrtvou herečkou.

Je mrtva herečka a dvaadvacet roků,

co krásných slov v těch slovech pohřbeno,

ač člověk neznal ji, přec slzu cítí v oku,

vždyť ví, že mladé žití zničeno.

Jak bludné ptáče rozlétla se širým světem,

jí ideálem bylo umění,

když nemohla být hvězdou, byla aspoň květem,

v srdci touhu, v očích nadšení.

Co bojů, sklamání as zažila v tom žití,

na prknech, která znamenají svět,

kde vavřín hledala, tam našla uschlé kvítí,

ač sama rozkvetla, jak čarný květ.

Ó, mrtvý květe, škoda tvojich mladých roků,

co krásných snů v nich leží zborceno,

kdo pohřeb tvůj zřel, slzu cítil v oku,

vždyť tušil, co snů krásných ztraceno...!