Za mrtvou slávou.

Jak dlouhý, zlatý pás

se táhne pole po té české pláni

a na něm plný klas

se vlní větrem a se k zemi sklání,

ten velký země dar na rozevřené dlani.

To požehnaný tak

a žírný kus je naší rodné půdy,

jen vlčí polní mák

tu roste víc a je tak tmavě rudý,

jak byl by lidskou krev ssál do svých květů všudy.

A vskutku tato zem

je prosáknuta v hloubi českou krví,

již marně nelijem’,

neb tady jednou zaplanul boj prvý,

a krev tu vylitá ta pole dosud mrví.

Krev svatá hrdinných,

již padli pro vlasť tu pod širým nebem,

o kéž tu sílu jich

a udatenství, lásku do žil vstřebem’

s tím květů výdechem a polí těchto chlebem!